Sníh roztál, cesty osychají a já se vracím. Dnes jsem ve městečku Hogue, pozítří budu ve mšstečku Bouvignes, ve středu ve městečku Florenne.

Kněz nelhal. Děti všude se sbírají, jsou připraveny, čekají na naše znamení. Jsou i vsi, kde nečekaly, rozběhly se předjarním blátem do své farní obce, usadily se před kostelem a jedly chléb a cibuli a netrpělivě se dohadovaly v obavě, že propásly správnou chvíli a že vše zmeškají. Ty jsem já upokojil a poslal jsem je domů, chvíle doposud nenadešla. A když mě prosily, abych jim prozradil, kdy tedy ta chvíle, ta velká chvíle nastane, odpověděl jsem jakoby osvícen okamžitým vnuknutím: na Veliký Pátek. Až jáhen dozpívá o tom, jak položili Ježíše v hrob. A ony ještě prosily, abych jim prozradil, kudy se chodí do Jeruzaléma. A odpověděl jsem jim: přes moře. I zrozpačitěly, neb nemají lodí a nemají peněz, aby si lodě najaly, a plavat dovedou jen někteří. A já, uchvácen jejich touhou, jako by byla má, odpověděl jsem citátem ze Druhé knihy Mojžíšovy čili Exodu: „I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře a Hospodin rozdělil moře větrem východním, jenž prudce vál po celou noc, a vody se rozestoupily a moře se obrátilo v suchost. A synové izraelští šli prostředkem toho moře po suše a vody jim byly po pravé i po levé straně jako zeď.“

(s. 36-37)

Gotšalk Tříska rozvahu zachoval. Jenže už se mu to všechno zajídalo. Kde je ten zatracený Jeruzalém? Nepozřeli jsme žábu? Nevnutil nám ji tehdy cisterciák? Žábu slizkou a smrdutou? Nesežrali jsme ji v domnění, že jíme křepelku? Žábu, která se zove Jeruzalém?

A bratříček Mlíčko je chatrný. Kašle. Dýchá z něho horkost. V noci se budí, je zpocený a je mu zima.

A kdo říká, že ryby se mrskají jenom v Jeruzalémě? V Chalons-sur-Marne se žádná rybka nemrská? I v Chalons-sur-Marne se dají ušmikávat měšečky. A Mlíčko zajde na trh a koupí kuře a kotlík a špetku soli, lacino koupí, Mlíčko je hošík mazaný, a zalezou si za hradbami do závětří a budou kuchtit a Mlíčko si sní nejdřív horkou polívku a po polívce obě stehna a v noci bude chrnět jak jezule a Gotšalk Tříska nad ním bude bdít a bude trhat vejpůl a přežvykovat svoje myšlenky. O jeruzalémě, am se nedošlo. O tom, že vši obecné opovržení a škaredá smrt jsou nejspíš seslány z nebe a zapsány v knize osudu. A Gotšalk Tříska neumí číst.

(s. 111)