Kniha britského autora Evana Johna Jonese, doplněná předmluvou někdejší členky jeho covenu Doreen Valiente, popisuje do hloubky učení a praxi čarodějnické tradice Roberta Cochrana. Kniha se věnuje pohanskému náboženství jako celku, a dále podrobně rozebírá fungování covenu, používané nástroje a nakonec význam jednotlivých svátků a dalších rituálů, včetně způsobu jejich provedení. Kniha je dále doplněna o seznam posvátných dřevin a stromů. Některé popisy jsou též doplněny jednoduchými názornými kresbami. Vzhledem k tomu, že celá kniha je obsahově navázána na Cochranovu tradici, velmi často se pojetí jejich praxe výrazně liší od praxe popisované jinými knihami podobného zaměření.

Kniha je rozdělena do několika částí – předmluva od Doreen Valiente, počátky Řemesla, pojednávající o historii a kořenech čarodějnictví, Coven, přibližující praxi a fungování covenu a rozdělení funkcí v něm, Nástroje a Regálie, pojednávající o nástrojích používaných celým covenem a jednotlivci a dále kapitolu Rituály, popisující jednotlivé části rituálu a jejich provedení, a také podstatu jednotlivých svátků kola roku a na závěr rituálu handfastingu.

Předmluva stručně uvádí čtenáře do historie covenu Roberta Cochrena a situace v UK v období 50. a 60. let minulého století a dále přibližuje fakt, že mnoho pohanských svátků bylo přejato křesťanskou církví. Pojednává též o historických kořenech informací o Bohyni a Bohu. Závěrem zmiňuje fakt, že v dnešní době existuje mnoho různých čarodějnických tradic, které ač se od sebe mnohdy výrazně liší,mají stále mnohem více společného než odlišného, ať už se rozhodly své učení utajovat či zveřejnit.

Úvodní kapitoly části Počátky Řemesla (Víra a Přirozenost rituálů) se bohužel příliš neliší od úvodních kapitol jiných knih (především americké provenience) a spíše než reálnou historii čarodějnictví, uctívání pohanských bohů a minulost našich dávných předků obecně nabízí romantické představy toho, jak bychom si asi přáli, aby vypadala historie našeho dávného náboženství. Přestože mnohé informace znějí velmi přívětivě a logicky, mnohé z nich dokáže vyvrátit kterýkoliv historik, archeolog či paleontolog (život předků v souladu s přírodou a další). Dále se tato kapitola věnuje i čarodějnickým procesům a historii nástupu a vlády křesťanství na britských ostrovech (relevanci této části nedokáži posoudit, neboť s britskou historií nejsem blíže seznámena).

Další kapitola Coven (Členství, Covenové přísahy) popisuje jednotlivé role v covenu, které jsou v mnohém výrazně odlišné, než u jiných tradic. Coven je veden velekněžkou, která je zde nazývána Paní (The Lady). Svůj úřad zastává po dobu sedmi let, po kterých může buďto složit přísahu na dalších sedm let, nebo předat svůj úřad jiné ženě. Paní zastává v covenu většinu činností ve spolupráci se svými pobočníky, dvěma muži a dvěma ženami zastupující čtyři světové strany. Paní Severu a Jihu představují mladší a starší obraz Bohyně a kromě rolí v pravidelných rituálech mají též důležitou úlohu při dvou svátcích kola roku. Roli Východu a Západu oproti tomu zastávají dva muži, kteří mají kromě úkolů při rituálech na starosti například zasvěcované (Východ) nebo opět výrazně participují při rituálech dvou svátků kola roku zmíněných výše - Samhain a Candlemas (Západ).

Členové covenu se dále dělí na plnohodnotné iniciované členy a členy absolvující výcvik trvající tradičně rok a den.

Kromě těchto funkcí existují ještě dvě další. Jsou to Muž v černém, který má na starosti komunikaci mezi mateřským covenem a dceřinými coveny a dále je pověřen vedením záznamů o covenu a covenech pod něj spadajících a Posel, člověk dohlížející na to, aby záznamy covenu byly v pořádku a zároveň dbající na organizační zajištění akcí covenu.

Kapitola se dále věnuje přísahám nově iniciovaných členů a přísahám členů přebírajících některý z úřadů. Obřad přísahy je vždy poměrně podrobně popsán, včetně samotných textů.

Kapitola Nástroje a Regálie (Pracovní nástroje, Covenové regálie) popisuje jednotlivé nástroje používané při covenové i vlastní praxi. Kapitola je poměrně obsáhlá a použití jednotlivých nástrojů je popsáno opravdu velmi podrobně.

Od běžně uváděného vybavení se popisované náčiní liší například absencí nože s bílou rukojetí a používání rituálního nože na veškeré s rituály souvisejícími úkony, pro které je obvykle využíván boline, nebo naopak přítomností lebky ve vybavení covenu. Obsažen je dále popis očištění a posvěcení nástrojů.

Poslední část knihy – Rituály (Zahájení rituálu, Vytyčení kruhu, Posvěcení koláčů a vína, Čtyři velké sabaty, Půst a očista, Velká mohyla, Candlemas, May Eve, Lammas, Halloween, Obřad svazování rukou) se věnuje nejprve popisu provedení jednotlivých částí rituálu a následně obsahu rituálů jednotlivých svátků. Závěrem zmiňuje i význam obřadu svazování rukou v pojetí této tradice, byť samotný popis provedení rituálu v tomto případě chybí a je ponechán k vytvoření jednotlivými skupinami.

Celá kniha je psána v angličtině dobře srozumitelné i pro osoby z neanglicky mluvících zemí a jedná se o velmi podrobný souhrn informací potřebných k tomu, aby si čtenář udělal dobrý obrázek o podstatě Cochranovy tradice a jejím fungování.