The time is the twilight of the decrepit Brezhnev regime, the place, the Soviet Socialist Republic of Moldavia: the “Latin periphery of empire.” A pensioner seeks justice for his dead wife, crushed by a falling crane--the very symbol of the “construction of socialism”--but comes up against hostility from a cynical system at best indifferent, at worst contemptuous of human life. With a keen, Gogolian eye for the grotesque, often squalid, details of everyday life in the USSR, Iulian Ciocan paints darkly humorous but compassionate portraits of Homo sovieticus, from crusty war veterans and lowly collective farm workers to venal Party bigwigs, as each comes to the disturbing realization that the lofty ideals of Soviet society were lies all along. And for idealistic young pioneer Iulian, the biggest disillusionment of all will be the abrupt revelation of Brezhnev’s mortality.

Ћокан уверљиво, горким тоновима и саркастичним валераmа слика мрачне обрисе историјске епохе на заласку (чији је граничник смрт Брежњева), и транзиције „без краја“, са свима типичним и атипичним карактеристикама. Од детињства зачињеног пионирством, па до одласка у војску, непоредним искуством осликава молдавску совјетску реалност у транзицији, која још увек потреса већину бивших совјетских „република-сестара.

Než zemřel Brežněv, beletristický debut Iuliana Ciocana, spisovatele patřícího k moldavské prozaické „nové vlně“, je hořkým vyprávěním o jeho rodné zemi za sovětské éry počátku osmdesátých let. Za komunistické propagandy a cenzury je lidský život jedním dlouhým zápasem o přežití, většina obyvatel čeká na zázrak. Na pozadí blížících se dějinných změn autor citlivě vnímá větší i menší tragédie druhých, smysl pro absurditu a groteskno, prozrazující poučenost Bulgakovem a Charmsem, se u něho snoubí se soucitem k uraženým a poníženým. V krátkém, ale hutném textu se jako nitě prolínají příběhy několika postav, většinou těch neprivilegovaných, žijících v příliš těsných bytech, přičemž každá povídka tvoří překrývající se kus skládačky. I sám sebe autor zvěčnil coby křehkého, naivního pionýra Iuliana, který je podobně jako Voltairův Candide upřímně přesvědčen o tom, že žije v nejlepším z možných světů, a nikdy nezapochybuje o vykupitelné úloze Sovětského svazu v dějinách, dokud do jeho života nevstoupí nový rozhlasový přijímač…