Miloslav Švandrlík

Dnes již klasický titul připomínající doby nedávno minulé, v němž autor, který vojenskou prezenční službu vykonával v letech 1953–55 na pracovištích Technických praporů v západních a jižních Čechách, barvitým a osobitým způsobem popisuje všední absurdity nevšední doby Československo-sovětského poválečného přátelství a její odraz nejenom v životě vojenských branců – pétépáků.

Druhý svazek z edice "Sexhumor" parafrázuje pověst o Břetislavovi a Jitce pro autora typickým způsobem. Příběh o únosu Jitky ze svinibrodského kláštera je zalidněn řadou komických postav, rody Přemyslovců a Vršovců produkují množství bojechtivých mladíků, jejichž činy by měly umocňovat komiku celého příběhu.

Příběh žáků Kopyta a Mňouka, kteří s pomocí mimozemšťanů bojují proti bandě rybářských pytláků v Posázaví.

První polovina knihy je nejen nesmírně trefná ale i velmi vtipná, tedy při vší té tragice. Pak ale Švandrlík zjevně ztratí nit a začíná to být trošku nuda. A nudil se asi i autor, protože jinak by v rukopise nenechal tolik stylistických zaškobrtnutí. Škoda. Ten začátek je skoro stejně dobrý jako černí Baroni. Zajímavé to je ovšem z faktografického hlediska. Švandrlík v téhle knížce doslova opsal vlastní životopis ;o) Celkový dojem: 65%