Útlá knížka obsahuje ani ne dvacet textů, do nichž jsem se začítal velmi postupně, pomalu, poněvadž jsem nejdřív nabyl dojmu, že jde o poezii nepříjemně popisnou, obraznou a jaksi atematickou. Některé básně tomu i po druhém přečtení skutečně nasvědčují, zdá se, že nejde o nic více než zpoetizovanou událost či okamžik. Vedle toho však Marek Šindelka dokázal napsat básně, které mě svou obrazností okouzlují, musím mu to rád přiznat.

Samota, strach, vztek, úzkost. A také účast, starost, soustrast a péče. Chtělo by se říct, že to druhé překonává první: účast vyvádí z úzkosti, soustrast ze strachu. Ale cítím, že u Šindelky všechny tyhle prožitky pracují oběma směry, svírají ho ve svých tuhých zdech a zároveň rozvírají prostor.

Básnická prvotina Strychnin a jiné básně je hloubavým odrazem mladé mysli. Šindelka se snaží propracovaně reflektovat zážitky z osobního, na jeho věk velmi pohnutého života. Strychnin, titulní báseň sbírky, je zároveň nejniternější zpovědí, kterou v knížce nalézáme.